Svatý František už neleží ve stínu

22. 02. 2015

Patron misionářů a námořníků, svatý František Xaverský, nemá klid. A nemáme ho ani my, kteří jsme jeho kapličku chodili navštěvovat, zdobit, upravovat, prostě my, kteří jsme chodívali do jednoho ze dvou místních hájků na procházku.
Mratín se do současné doby mohl pochlubit dvěma malými kousky přírody. Není to mnoho, to je pravda, ale na poměry zdejšího regionu je to víceméně uspokojivý počet. Těmi dvěma kousky byly malé, svým způsobem i řídké, hájky, ve kterých hledalo útočiště, kromě drobné zvěře, i mnoho našich občanů. Chodívali sem na procházky, pořádali zde bojovky, sbírali listy do svého školního herbáře, hráli zde různé hry. Jeden je na západní straně obce a z velké části o něj s láskou pečuje rodina Hrádkových, která zde farmaří. Ten druhý býval na straně východní a jeho majitelkou bývala paní Karolína Šenfeldová se svou sestrou. V minulém čase o něm píšu proto, že tu už není. Smutné? To je slabé slovo, je to k uzoufání. Slabším povahám dokonce jeho návštěvu zapovídám, paní Karolínu z toho nevyjímaje.
Vy, kteří jste tam v posledních týdne nebyli, se jistě ptáte, co se stalo. Tak se hezky posaďte a poslouchejte. Koncem roku rodina paní Karolíny svůj hájek prodala. Není důležité proč a za kolik, do toho nám vlastně nic není. Nový majitel bez velkého otálení spočítal tržní cenu letitých dubů, povolal těžařskou firmu a hájek zplundroval do posledního pařezu. Zákon mu v takovém jednání nebrání a já nechci nyní spekulovat o tom, zda v zákonné lhůtě les znovu osází, nebo jej v tomto vytěženém stavu prodá. To není ani předmětem mého nářku. Ostatně, i kdyby ho nakrásně hned zítra osázel mladými doubky, já se jejich stínu už stejně nedožiju a patrně i mé děti už o jeho někdejší půvab ztratí zájem. Výsledkem je, že tu není.
Takže, až si některou prosluněnou neděli umanete, že byste rádi do přírody, na východ rozhodně nechoďte. Našli byste tam jen holou pláň s opuštěným krmelcem, ke kterému už ani zvěř nechodí, protože zmateně pobíhá někde v polích a pláče.