Ve Sluhách se něco změnilo

18. 12. 2014
Kdo byl dnes na vánoční besídce ve služské škole, ten mi dá jistě za pravdu, že se něco muselo stát. Když jsem před školou vystoupil z auta, jakoby ve Sluhách padla hustá mlha. Po nadechnutí jsem začal přemýšlet, kudy vede nejkratší cesta na plicní. Člověk by nevěřil, že dojem banánové vesnice dokáže ještě více umocnit jediný bezohledný exot, který koupí nejlevnejší uhlí, hodí ho do nejlevnějšího kotle připojeného k nefunčnímu komínu a škrtne. Něco podobného jsem nezažil ani během svého venkovského dětství, kdy se v severních Čechách házelo do kamen ledacos. Ale pryč z ponurých služských ulic, pojďme dovnitř, do školy. Pro školní besídky je příslovečné tvrzení, "odsedět si vystoupení cizích dětí, vlažně jim zatleskat, natočit si na mobil vystoupení toho vlastního, divoce mu zatleskat a za nekonečného plácání po ramenou jej doprovodit domů a spokojeně uložit ke spánku". To ovšem neplatí pro letošní sérii školních besídek služské základky. Ano, sérii. Každá třída měla svoji vlastní besídku, protože kapacita školní tělocvičny už dávno nepojme rodiče všech žáků najednou. To je nutno ocenit, protože se během produkce lépe dýchá (neplatí, pokud otevřete okno a vzpomenete si na toho experta se zaneseným komínem) a všechno je tak nějak příjemnější. Hádám, že pedagogický sbor byl v uplynulých měsících rozdělen na tři speciání týmy, první tým byl na stáži na pražské taneční konzervatoři, druhý na DAMU a třetí bral hodiny scénografie střídané s dramaturgií. Jasně, došlo i na flétny a klavíry, ale s citem a ohleduplně. Nepřehrávaly se kompletní učebnice hry na klavír a halí-belí flétniček, ale ukázalo se jen to nejlepší, co děti umí zahrát. Diváky ovšem do sedaček posadila neuvěřitelně mistrovská stínohra na téma večerníčkových pohádek. Nejen skvělý nápad, ale především dokonalá příprava a jistě i trpělivost ze strany slečny učitelky Lebduškové. Smekám klobouk motýla Emanuela i nad tím, jak s dětmi paní družinářka Šerclová secvičila optiku klamoucí tanec strakatých tanečníků. Na závěr sborové koledy za klavírního doprovodu dětmi milované Lebdušky. Bylo to opravdu velmi milé. Služská škola si opět získala můj obdiv. Na příští rok snad jen jedno doporučení. Pozvěte mezi diváky i toho topičského diletanta odnaproti. Zahřeje se ve škole a nám se bude lépe dýchat. Moc děkuji!