O hiporehabilitaci a tak dál

20. 12. 2010
Ke koním mám veskrze kladný vztah. Začalo to v dětství (asi u Popelky), ovšem rodiče mne příliš nepodpořili („budeš mít nohy do O a sedět hnojem“). Když jsem začala pracovat jako fyzioterapeut, specializující se na léčbu novorozenců, rizikových novorozenců a dětí, objevila jsem v nabídce vzdělávání dlouhodobou specializační přípravu pro hiporehabilitaci. Na první kroky v sedle jsem sice byla už poněkud odlišný ročník od jedenáctiletých holčiček (jejim rodičům nohy do O a specifický odér tolik nevadili), ale splnil se mi sen. Stejný, jako má mnoho lidí, dětí. Právě pozitivní přístup ke koním je jedna z věcí, která činí z hiporehabilitace metodu, která může léčit. Duši i tělo. Příkladů z historie najdeme mnoho. Mě se líbí vyjádření TGM: „Proč jezdím na koni? Je to nejrychlejší tělocvik. To cvičí celé tělo najednou. Svaly, srdce, plíce… Zkuste to také.“ Dodala bych ještě, že si to užívá i duše. Zdravotně znevýhodněné děti potřebují celý život speciální péči o tělo. Rehabilitační cvičení v ambulanci je nutností, ale nepatří k jejich oblíbeným činnostem. Když jsem dostala možnost rozšířit nabídku o hiporehabilitaci, jásala jsem já i klienti. A jásáme dodnes. Teď dokonce v Měšicích. Začali jsme od září v nevelkém týmu Šárka (terapeut) – Bára (cvičitel koně) – Iont (kůň), ale kdo ví, třeba se časem rozrosteme a Iontovi přibude koňský kolega, kolegové… Zatím přibývá klientela a to je dobře. Začátky jsou sice zase (už poněkolikáté) nelehké, ale výhodou je praxe ve shánění materiálu, budování zázemí apod. A tak sháním maringotku nebo stavební buňku na domeček (šatna, WC, místečko na převlečení dětí a svačinku…), šikulu, co by nám mohl vyrobit ze dřeva nasedací rampu pro vozíčkáře, ale třeba i tvrdý chleba pro koně. Máme i smělý plán, vybudovat hiporehabilitační stezku na trase bývalé vlečky mezi Měšicemi a Mratínem. Už při kočárkových vycházkách mě napadlo, že by bylo prima propojit v tomto místě naše vesnice polní cestou. Moje děti už kočárku odrostly, ale motivace se znovu našla. Mohl by vzniknout krásný okruh, od naší Hrušky do Měšic, po kraji nové zástavby k silnici a po Hraběnčině stezce zpět do Mratína. Pro kočárky, kola, koně, turisty. Starostové obou obcí jsou této myšlence nakloněni, teď ještě sehnat finance a ruce. Pokud se mezi Vámi najde někdo, kdo by nám chtěl a uměl pomoci, dejte vědět. A pokud nás někdy potkáte při práci, podívejte se sami, jak si to naši klienti užívají. A ještě lepší je, že jim to pomáhá ;o). …pokud Vás hiporehabilitace zaujala, více se dozvíte na www.hiporehabilitace-cr.cz Šárka Smíšková